Stavební pozemek – ze zákona
Definice podle § 43h stavebního zákona zní:„Stavebním pozemkem se rozumí část území určená územním plánem obce nebo územním plánem zóny nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný stavbou.“.
Tato definice ve stavebním zákoně je poměrně široká, protože na mnoha pozemcích lze postavit nějakou stavbu (např. obytnou nebo zemědělskou apod.).
Stavební pozemek – v běžné řeči
V běžné řeči se stavebním pozemkem rozumí především pozemek, na kterém lze stavět rodinné domy, bytové domy nebo komerční budovy. Tento termín se používá především v reklamě.
Pokud tedy chcete ověřit, zda je pozemek skutečně stavebním pozemkem, musíte se ve většině případů podívat do územních plánů nebo územních rozhodnutí (pokud existují). Nejaktuálnější informace získáte na příslušném úřadě (zejména na obecním úřadě).
Stavební pozemky a katastr nemovitostí
Z katastru nemovitostí nelze jednoznačně určit, zda se jedná o stavební pozemek. Katastrální zákon má samostatně vymezené kategorie pozemků a nezná druh pozemku „stavební pozemek“.
I pozemky evidované v katastru nemovitostí jako „orná půda“ nebo „zahrady“ mohou být podle územního plánu stavebními pozemky určenými k zastavění, ale to z katastru nemovitostí nezjistíme, protože katastr nevede údaje o územním plánu. Účelem katastru je především evidence aktuálních údajů, nikoli evidence plánované zástavby.
Stavební pozemek – co to znamená v praxi?
Stavební úřad (nejčastěji obec) je povinen v územním řízení a ve stavebním řízení zkoumat, zda je záměr stavebníka v souladu s územním plánem nebo územním rozhodnutím, s požadavky na ochranu životního prostředí, s požadavky na ochranu zdraví lidí apod..
V případě stavebních pozemků nám bude s největší pravděpodobností uděleno územní rozhodnutí nebo stavební povolení. Pokud byste chtěli stavět na nestavebním pozemku, měl by stavební úřad vaši žádost zamítnout s odůvodněním, že budoucí stavba není v souladu s územním rozhodnutím.
Postup při vydávání stavebních povolení a územních rozhodnutí upravuje stavební zákon.
